O diamantech | Historie

Název diamant pochází ze starořeckého slova adamas, 2. p. adamantis – čili „nepřemožitelný“. Vůbec první diamanty byly objeveny v náplavech řeky Golconda v Indii. Díky tehdejším vladařům a bohatým lidem byly diamanty zachovány v surovém stavu a jako dokonale krásné krystaly byly velice ceněny.

V Indii lze vystopovat i prvopočátky opracování diamantů. Pocházejí ze 14. století. První diamanty spatřila Evropa pravděpodobně díky Alexandru Velikému. Byly jim v této době přisuzovány spíše magické a léčebné vlastnosti. Způsob opracování diamantů se v té době přísně tajil.

Ve 14. století byly čiré osmistěny leštěny na podložce ze dřeva nebo mědi, pokryté diamantovým prachem. Byl to však dlouhý proces. Později se nepravidelné krystaly začaly dělit štípáním. Kameny měly nejčastěji tvar pyramidy a byly zasazovány do prstenů. Na konci 15. století se objevily brusy ve tvaru kosočtverce, čtverce, obdélníku nebo rozety. Tyto tvary byly velice populární i v 16. století. Zbytky po štípání byly taktéž používány do šperků a náboženských předmětů. Větší odštěpky byly broušeny do rozet s pěti až devíti ploškami.

17. století zaznamenává éru broušení do rozmanitých tvarů. Kameny byly broušeny jako ovály, kapky, markýzy a další, dnes stále používané brusy. Je znám broušený diamant, který měl ve vlastnictví Ludvík XV. a jenž mu měl tvarem připomínat rty markýzy de Pompadour.

Mnoho starých kamenů bylo později přebroušeno. V 17. století se objevil brus, který dostal jméno "rose á la mode". Tento brus prožil velkou renesanci ve 30. letech 20. století. Poté se objevuje způsob další, a to dělení kamenů řezáním. Tato technologie umožnila brousit z jednoho osmistěnu dva kameny.

Popularita diamantů prudce vzrostla zejména v 19. století n.l. díky většímu objemu těžby, pokroku technologie broušení a v neposlední řadě i vzrůstu světové ekonomiky. Od té doby začaly být diamanty považovány za symbol bohatství i za ekonomickou pojistku v krizových obdobích života.

V polovině 19. století v USA přichází díky Henry Morsemu první moderní briliantový brus . Později byl zdokonalen, a také matematicky popsán v roce 1919. Zasloužil se o to matematik a nadšený brusič Marcel Tolkowski, kterého dodnes považujeme za „otce“ moderního briliantového brusu.